V tichu blahem vadnou

           těla promíjených vin

zvony v ústech volají

            přetočený herbář plný kopretin

do rýh záhonů

zvolna stopy kladou

osetím zmařené

           slzy radosti

a čekáme kdy vyklíčí další den

dusot kopyt v ulicích

je jen ozvěna milosrdných

tepů na tvé hrudi

slýchal jsem pochody

                           tanec

                              i takové to pospíchání v ranní mlze

ale už dlouho je klid

tak jen občas

           opravdu jen občas

stojím uprostřed kolejnic

a v zavřených víčkách promítám

                         NEBE

a když cítím vibrování

vím, že stačí jen zůstat stát …

V tichu blahem vadnou

                  těla promíjených vin

a já prohlížím herbáře zvadlých černých kopretin

všechno kolem pospíchá

tváře trčí ze zdí

           slova padají z rozvícených lamp v ulicích

a přitom

           stačí jen zůstat stát